Search form

Jánoš 13

XIII. TÁL.

I. Od nôg mujvanja 1–20.

II. Potom od pri stoli zgovárjanja 21–38.

I.

1Pred vüzmenim svétkom pa znajôči Jezuš, kâ je prišla njegova vöra, naj prêk ide z etoga svêta k Oči, lübo je te svoje lastivne na svêti; i tak je je do konca lübo. 2I gda je večérja včinjena bíla (gda se je že vrág vrgao vu srcé Judáš Iškarioteša siná Šímonovoga, naj ga odá). 3Znajôči Jezuš, kâ njemi je vsa dáo Oča vu roké, i kâ je od Bogá zíšao i k Bôgi ide. 4Gori je stano od večérje; i doli dene gvant i vzeme brisačo, i opáše se ž njôv. 5Potom vlejé vodô vu mujváonico i záčao je mujvati nogé vučeníkov, i brisati z brisáčov, z šterov je bio opásani. 6Príde záto k Šímon Petri i velí njemi on: Gospodne, tí boš meni mujvao nogé? 7Odgôvoro je Jezuš i erkao njemi je: ka jas činim, tí zdaj neznaš; spoznaš pa potom. 8Veli njemi Peter: z nikakšim tálom ne boš mujvao nogé moje na veke. Odgôvoro njemi je Jezuš: či te ne bom mujvao; nemaš tála zmenom. 9Velí njemi Šimon Peter: Gospodne, nej li nogé moje samo; nego i roké i glavô. 10Velí njemi Jezuš: kí je mujti; nej njemi je potrêbno; nego, naj li nogé mujje; ár je čísti cêli. I ví ste čísti: ali nej vsi. 11Ár je znao, što ga odá: za toga volo je pravo; nej ste vsi čísti. 12Gda bi záto mujo nogé njihove: na sébe je vzéo gvant svoj. I doli sedéči pá njim velí: znáte, ka sem vám včíno? 13Ví zovéte mené, vučitel i Gospôd: i dobro velíte; ár sem jas. 14Či záto sem jas mujvao vaše nogé Gospôd i vučitel: i ví morete eden drügomi mujvati nogé. 15Ár példo sem vám dáo: naj, liki sem jas včíno vám, i ví činíte. 16Zaistino, zaistino velim vám: nej je sluga vékši od Gospôda svojega, niti te poslani je nej vékši od onoga, kí ga je poslao. 17Či eta znáte: blaženiste, či je činite. 18Ne právim od vsê vás: jas znám, štere sem odébrao, nego, naj se písmo spuni; kí jej z menom krüh, on je, kí je gori zdigno pôte svojo prôti meni. 19Zdaj pa velim vám: da prvle, liki bode, naj, gda bode, verjete, kâ sem jas. 20Zaistino, zaistino velim vám: kí gori vzeme tistoga, šteroga jas pošlem, mené vzeme; kí pa mené vzeme, vzeme onoga, kí je mené poslao.

II.

21Eta gda bi Jezuš erkao, zburkao se je vu dühi, i svedôčo je, i erkao je: zaistino, zaistino velim vám; kâ me eden z vás odá. 22Glédali so záto eden na drügoga vučenícke, dvojéči, od koga bi pravo. 23Bio je pa ležéči eden ti vučeníkov njegovi vu Jezušovom kríli, šteroga je lübo Jezuš. 24Kívao je záto tomi Šimon Peter: ka bi spitávao, što bi bio, od koga právi. 25Notri spadnovši pa on na prsi Jezušove, erčé njemi: Gospodne, što je? 26Odgovorí Jezuš: on je, komi jas te namočeni faláčec dám. I namočivši faláčec, dáo ga je Judáš Iškarioteši Šimonovomi síni. 27I po faláčeci teda je notri šô v njega Šatan. Veli záto njemi Jezuš: ka činíš, hitro číni. 28Tô je pa nišče nej znao ti sedéči, k komi njemi je velo. 29Ár so níki štímali, da je mošnjô meo Júdáš, kâ njemi velí Jezuš: küpi, ka so nám potrêbna na svétek, ali, ka bi kâ siromákom dáo. 30Vzévši záto on te faláčiček, preci je vö šô. Bíla je pa nôč. 31Gda bi záto vö odišao, velí Jezuš: zdaj je odíčeni Sin človeči, i Bôg je odíčeni vu njem. 32Či je Bôg odíčeni vu njem, i Bôg ga bode díčo sám vu sebi, i preci ga bode díčo. 33Sinki, ešče sem edno malo z vami. Iskali me bodete; i, liki sem pravo Židovom, kâ kama jas odhájam, ví ne morete idti; i vám tak velim zdaj. 34Zapoved nôvo dám vám, naj eden drügoga lübite; liki sem vás jas lübo, tak i ví lübite eden drügoga. 35V tom spoznajo vsi, kâ ste moji vučenícke, či lübézen máte eden k drügomi. 36Velí njemi Šimon Peter: Gospodne, kama odhájaš? Odgôvoro je njemi Jezuš: kama odhájam, tá me ne moreš zdaj nasledüvati; potom boš me pa nasledüvao. 37Velí njemi Peter: Gospodne, zakaj te zdaj ne morem nasledüvati? Düšo mojo za tébe doli denem. 38Odgôvoro njemi je Jezuš: düšo tvojo za méne deneš doli? Zaistino, zaistino velim tebi: ne bode kokôt popêvao, dokeč me tríkrát ne zatajíš.

Prekmurska Nova zaveza in Psalmi

© 2017 Društvo Svetopisemska družba Slovenije, © 2017 Bible Society of Slovenia

More Info | Version Index